Když nejde o záchranu planety, tak s tím za mnou ani nechoďte! Takhle popisuje Damon Lindelof chování hollywoodských producentů v posledních několika letech. A je pravda, že se stačí podívat na premiéry letošních blockbusterů, resp. tzv. tentpole projektů (které podle svého jména mají být onou podpěrou, která udrží studio vysoko v plusu): Iron Man 3, Já, padouch 2, Muž z oceli, Star Trek 2, Světová válka Z, G.I. Joe: Odveta... dokonce i v šestém Rychle a zběsile jsme se od kradení aut a sejfů dopracovali až k jadernému kufříku. A podívejte se na Osamělého jezdce. Záchrana nebohých obyvatel města před mocichtivým železničním magnátem? Nuda. A taky poprávu sestřelená.

V éře levných a dostupných digitálních světů zkrátka nemůžete přijít za producentem s příběhem o dvou hláškujících policajtech a žádat sto milionů dolarů. Pokud nemáte nejáčkovější hvězdy, musíte nabídnout obří roboty, originální postapokalypsu nebo alespoň neotřelou hrozbu. Film s policejníma parťákama? Ledaže by to byli zombie... nebo ať jsou mrtví a zaměstnaní u Boha. To je nápad, to vydělá prachy (ehm). Očekávání producentů se zkrátka vyšroubovalo ještě rychleji než očekávání publika. Není divu, že Spielberg s Lucasem nedávno mluvili o implozi, protože jakkoliv trikový obor zvládne ještě pár let budovat větší a úchvatnější světy, nápady dojdou dřív než výpočetní výkon. A pak se z honby za větším a hlasitějším blockbusterem stane křeč.

Dávat za pravdu Lindelofovi, nenáviděnému hudlaři z Promethea a inženýrovi scenáristické zkázy jménem Světová válka Z, je poměrně nezvyklé. Tím spíš, když druhým dechem obhajuje srážku Enterprise se San Franciskem a vysvětluje ji jako přirozenou eskalaci děje a nikoliv pouhé přání producentů ve stylu "hlavně ať na konci něco vybouchne". Jistě, publikum čeká sladkou tečku v podobě napínavého finále, ovšem to smetení půlky města působí tak samozřejmě, že u něj na rozdíl od Muže z oceli nikdo neřeší stovky tisíc obětí v mrakodrapech sahajících až k nebesům.

A když už jsme u těch nebes. Jakmile vám studio věnuje 200 milionů na film, prostě je musíte divákovi prodat. Buď vizuálem nebo obřím, nadživotním dějem (teď výjimečně nemluvím o obřích robotech). Adaptace pohádek? Proč ne, ale nesmíte se vydat takovým tím umírněným směrem, kdy vás megablockbuster opravdu připomíná adaptaci klasické pohádky, jako se to stalo v Jack a obři. Probůh, vždyť to opravdu z plakátů a trailerů působí jako poměrně věrná adaptace příběhu o Jackovi a kouzelném stonku. Ne, musíte nabídnout zpomalovačky, osvaleného hrdinu, zajímavého záporáka a vizuál Pána prstenů... jinými slovy musíte divákům předhodit něco jako Sněhurku a lovce. Tedy snímek, který s původní pohádkou nemá vůbec nic společného, ale splňuje všechny znaky správně vychovaného blockbusteru. A taky v něm jde o záchranu světa, i když pouze toho fiktivního.

To je mimochodem jeden z častých neúspěchů některých blockbusterů, totiž to, že nezachraňují náš svět, ale jen ten svůj. U sci-fi to často prominete, protože to, na co koukáte, by teoreticky mohl být náš svět. A úspěšné sci-fi, ač se odehrávají i desítky let v budoucnosti, mají pořád dost styčných ploch s naším současným světěm (někdy až moc, ale to je právě záměr - vzbudí to ve vás dojem familiérnosti a spřízněnosti). Jenže co dobové snímky? Proč neuspěl Osamělý jezdec? Protože i kdyby v něm šlo o blížící se apokalypsu, divák ví, že k ní stejně nedojde, jelikož to by dneska v Arizoně stála základna vetřelců nebo alespoň obrovský kráter. Proto snímky jako Wild, Wild West nebo Kovbojové a vetřelci tak pohořely.

A proto si žádný rozumný producent nedovolí utratit stovky milionů, aby pak finále snímku umístil do Uherského Hradiště. Vzpomínáte si na snímek Česká spojka (v originále Bad Company), jehož finále se odehrává na pražském Hlavním nádraží? Asi jen matně. Vzpomínáte si na mimozemskou invazi v Černé hodině, která se odehrává v Moskvě? Těžko. Ne, třetí akt se musí odehrávat v New Yorku nebo Los Angeles, maximálně ještě v Paříži nebo Londýně. V obou případech hrají prim památky, exotika (pro jedno nebo druhé publikum) a jasná identifikace s jejich (západní) realitou. Dnes samozřejmě přichází na scénu i Hong Kong, Tokio nebo Šanghaj, kde ještě funguje dojem exotiky a mrakodrapová panoramata evokují výkvět západní civilizace, ale už je to trochu sázka na nejistotu, resp. obětování domácího publika za cenu toho početnějšího východního. Ne vždycky to vyjde, ale tenhle trend pravděpodobně ještě zesílí.

Rozeberme si teď ty záchrany světa z hlediska historického. Tady máme výběr blockbusterů v úplynulých pětiletkách:

2010: Alenka v Říši divů, Iron Man 2, Harry Potter a Relikvie smrti, Počátek, Shrek 4, Tron Legacy

2005: Star Wars: Pomsta Sithů, Harry Potter a Ohnivý pohár, Válka světů, King Kong, Pan a paní Smithovi

2000: Mission: Impossible II, Gladiátor, X-Men, Charlieho andílci, Dokonalá bouře

1995: Apollo 13, Zlaté oko, Jumanji, Sedm, Smrtonosná past 3, Nebezpečné myšlenky

1990: Sám doma, Tanec s vlky, Pretty Woman, Total Recall, Smrtonosná past 2, Návrat do budoucnosti III

1985: Návrat do budoucnosti, Rambo II, Rocky IV, Honba za klenotem Nilu, Rošťáci, Policejní akademie 2

1980: Star Wars: Impérium vrací úder, Vojín Benjaminová, Modrá laguna, Osvícení, Caddyshack

Co chci tímhle výběrem dokázat? Záchrana světů v blockbusterové produkci převážila především v posledních dvou dekádách. Všimněte si snímků, které jsou vyznačeny tučně. To nejsou příběhy o spáse světa, jsou to filmy, ve kterých jedinec či pár řeší osobní problémy, které se týkají plus mínus jeho vlastního mikrosvěta, který běh dějin nijak výrazně neovlivňuje. V případě Pana a paní Smithových samozřejmě hrdinové musí být nejlepší tajní agenti na světě, protože jinak by postavy, i přes hvězdné obsazení, diváka až tak moc nezajímaly. To je ostatně celá finta Cameronových Pravdivých lží - Harry Tasker je navenek moula, ale ve skutečnosti je to akční eso. Je to podobně vratká zástěrka jako v případě brýlí Clarka Kenta, protože Arnoldovi toho kravaťáka nikdo nevěří ani chviličku.

Ale zpátky k tématu. Už v roce 2000 se nám do přehledu začínají probojovávat soukromá dramata - Dokonalá bouře je příběhem o jedné z historicky největších bouří (takže tzv. nej téma), ale sledujeme partu obyčejných námořníků. Zajímají nás, protože jsou dobře napsaní, nikoliv proto, že fackují velryby levačkou a mají superschopnosti. Totéž s Gladiátorem - epický příběh, ale ve skutečnosti se nezapsal do dějin a odehrává se tisíce let před naší realitou. Jenže Maximus je prostě takový bourák a starověký Řím je tak "big", že to prošlo. Troja se snažila kráčet ve stejných sandálech a taky to vyšlo (jakž-takž). Alexandr Veliký ovšem nabídnul spíše kontroverzní a netradičně uchopenou postavu. A propadnul se vším všudy.

O pět let zpátky a zvýrazňovač úřaduje mnohem častěji. Ať už jde o vesmírnou posádku (tady ovšem máme silný přesah do nedávné historie), dva detektivy honící sériového vraha nebo učitelku, která se snaží spasit nebezpečnou čtvrť, můžeme tu mluvit o konkrétních osudech konkrétních lidí, nikoliv o záchraně světa. Dokonce i John McClane ve třetí Pasti zachraňuje jenom kus Wall Streetu a v závěru jde už vlastně jen o vrácení zlata, nikoliv životy nevinných civilistů. Právě na Johnovi si můžeme explozi zápletkového měřítka hezky prezentovat. V jedničce zachraňuje ženu (a cenné papíry japonských byznysmenů), ve dvojce zachraňuje ženu (a letiště k tomu), ve trojce zachraňuje sebe (a pár miliard dolarů k tomu), ve čtyřce zachraňuje dceru (a digitální bezpečí Ameriky k tomu). A v pětce? Je na dovolené a do cesty mu přifrčí syn (kterého ale nehodlá nějak výrazně zachraňovat) a jaderný kufřík! To je skok jak z nějaké parodie. Celosvětově snímek vydělal přes 300 milionů, doma v Americe ale jen extrémně slabých šedesát. A celá ta dřina s přesunem zápletky do Ruska? Tam snímek vydělal pouhých 12 milionů dolarů. Třikrát méně než v Číně, dvakrát méně než v Japonsku a méně než v Anglii, Francii nebo Německu. Vážně to stálo za ten Kremlin v pozadí, Johne?

Od devadesátek zpátky už to ani nestojí za komentář. Jedinou záchranou světa je tu možná Total Recall, ale v tom se zachraňuje úplně jiná planeta! A Impérium vrací úder, samozřejmě. Jinak ale máme teenagera, co se snaží vrátit do budoucnosti, aby si zajistil lepší život, auto v garáži a hezkou holku k tomu, honbu za pokladem, ať už ukrytým někde u Nilu, pod podlahou nebo v prezidentském apartmá hotelu Beverly Wilshire. Rambo a Rocky jsou jasní a nesmíme zapomínat, že prvním blockbusterem moderní doby byly Čelisti, kde šlo o souboj několika chlápků a jedné nenažrané ryby. Vždyť ani ten Indiana Jones by nezachraňoval svět, kdyby se ho nacisti nesnažili zničit. Spokojeně by kradl nejrůznější cennosti a utíkal před obřími šutry, co se valí dolů chodbou. Ale když se ho o dvacet let později (marně) snažil napodobit Rick O´Connell, musela Mumie rovnou držet pod krkem Egypt, a posléze i celou planetu.

Je tedy celý ten nářek nad ničením světa jen planým poplachem, protože je vlastně jen přirozeným důsledkem dlouhodobé gradace? Jisté je, že to ničení našeho světa nám ještě pěkně dlouho vydrží. Žádný jiný ostatně zatím nemáme. Skutečnou otázkou je, zda se s tím nafukujícím se měřítkem zároveň neztrácí osudy postav pod těmi obřími vrstvami CGI porna. Schválně zkuste v diskuzi rozebrat, který z hrdinů letošního léta vás nejvíce oslovil a proč.