Nostalgie, stylová příbuznost se Spielbergem a retro mise jedné klučičí party - to jsou tři základní parametry charakterizující Abramsovo Super 8. S Civalem jsme zašátrali v archivech i v našich paměťových komůrkách a probrali jsme deset filmů (a jeden a půl seriálu) o mladých vejlupcích. Pojďte si s námi projet vzory pro J. J. Abramse, americké i evropské klasiky, ale i nějaké ty české pokusy (více či méně úspěšné), jejichž podstata souzní se Super 8. I když si kluci nehrají s kamerou, ale třeba bloumají po Stínadlech. Můžete nostalgicky vzpomínat, nebo rychle dohánět resty...

E. T. - Mimozemšťan (1982)

Existuje asi jen jeden jediný důvod, proč tohohle roztomilého emzáka nenávidět, a to ten, že díky němu v kinech zapadla Carpenterova Věc a Ridley Scott|Scottův Blade Runner. Rok 1982 v žánru sci-fi jednoduše patřil stoprocentně roztomilému mimozemšťanovi se svítícím prstem a partě dětí, které se rozhodnou pomoct mu dostat se domů. Tohle rodinné scífko si nakonec vybojovalo čtyři Oscary a stalo se ve svém žánru klasikou, se kterou jsou i dnes srovnávány všechny filmy, v nichž jsou hodní mimozemšťané nebo sympatické party děcek z maloměsta. E. T. - Mimozemšťan byla dokonalá rodinná podívaná, která v sobě měla napětí, humor, skvělé dětské herce a emocí tolik, že by s tím vystačily tři sezóny Ordinace v růžové zahradě. Ačkoliv samotná loutka už trochu zestárla, na filmu jako takovém není těch skoro třicet let vidět skoro vůbec, o čemž svědčí fakt, že slavné momenty jako létající kolo a svítící prst jsou hojně parodovány i v jednadvacátém století.

Rošťáci (1985)

Nejen Indiana Jones má právo na pořádné dobrodrůžo! I ti malí a nejmenší si můžou užít nebezpečí, vzrušení a dotek něčeho neuvěřitelného. Pod produkčním dohledem Stevena Spielberga se bandy kamarádů chopil Richard Donner (režisér nejen všech Smrtonosných zbraní) a protáhl je dobrodružstvím, u kterého fantazie pracovala naplno. Od šmírování gaunerů se tahle parta dostane až k indinajonesovským zkouškám odvahy, zručnosti a důvtipu, aby nakonec došlo i na pravou pirátskou loď s pokladem. Skvělá rodinná jízda se silným spielbergovským otiskem výborně šlape podle scénáře dalšího klasika filmů pro děti, Chrise Columbuse (Sám doma a Potteři), navíc je jedním z děcek i představitel Kraťase z Chrámu zkázy, takže i odrostlejší divák musí téhle partě výtržníků hned podlehnout. Rošťáci jsou ideální zábavou v rámci svého subžánru – proto na ně s nostalgií stále vzpomíná nejen Marshall z HIMYM. Je jen s podivem, že se k jeho hravé poetice pořád ještě nevrátili hollywoodští zlatokopové, když hledali další náměty pro sequely, restarty a vykrádačky.

Badatelé (1985)

Když můžou mimozemšťané k nám, můžeme i my k nim. To si asi řekli tři roky po hitu Stevena Spielberga E. T. - Mimozemšťan tvůrci sci-fi Badatelé a nechali trojici spolužáků, aby si na zahradě postavili raketu a vydali se s ní ke hvězdám. Badatelé jsou i po letech docela zajímavá záležitost především díky dvěma věcem. Tou první je režisér Joe Dante, jenž měl v osmdesátých letech výbornou formu a sypal ze sebe pecky jako Gremlins nebo Vnitřní vesmír. Tou druhou byla trojice hlavních hrdinů, mezi nimiž najdeme i mladého Ethana Hawka a dnes již bohužel zesnulého Rivera Phoenixe. Kluci měli dost hereckých schopností na to, aby Badatele dotáhli do zdárného konce i přes to, že v poslední třetině trochu nudí a představí i ne moc povedené mimozemšťany. Než se ale objeví parta hňupů z vesmíru, je to čistá zábava se sympatickými hrdiny, solidními triky a nadčasovým tématem. Kluci si totiž budou stavět vesmírné lodě vždycky. Badatelé za ty roky trochu zapadli, bezpochyby však patří i teď k tomu nejzajímavějšímu, co může subžánr dětských dobrodružných filmů nabídnout. Už kvůli těm hercům. 

Záhrobní komando (1987)

Záhrobní komando byla česká videoklasika, kterou viděl (nebo o ní alespoň slyšel) skoro každý. Při dnešním pohledu vypadá tenhle kousek jen jako trochu originálnější dětský dobrodružný film, zdání ale klame. V úvodních titulcích totiž číhá až podezřele velké množství zajímavých jmen. Produkoval Peter Hyams, jenž v osmdesátých letech ještě netočil kraviny jako Lovci dinosaurů, pomáhal mu Rob Cohen, který se připravoval na kariéru celkem úspěšného režiséra, scénář sepsal Shane Black, jemuž šla do kin v roce 1987 i první Smrtonosná zbraň, a monstra dělal Stan Winston. Tohle prostě muselo skončit jako kult a minimálně za mořem se tak stalo. Každopádně i režisér Fred Dekker se snažil a natočil i dnes zábavnou jízdu, v níž se parta kamarádů a milovníků hororů musí porvat s Dákulou, mumií, Netvorem z Černé laguny, frankensteinovým monstrem i vlkodlakem. Záhrobní komando má zkrátka originální námět, správně fanouškovské hlášky i spousty hodně efektních a vtipných akčních scén. A je určitě lepší než Van Helsing.

Stůj při mně (1986) 

Tohle je trochu jiný Stephen King, než na jakého jsme si zvykli z knih i filmového plátna. Alespoň na první pohled. Je to dobrodružství party kluků, kteří se vydali na cestu. Za čím ale během těch pár slunných hodin putují? No přeci za mrtvolou! Tady už nám King vystrkuje růžky a naplno jej identifikuje rovněž pečlivá prokreslenost postav, i s jejich plastickým backgroundem, kdy z naoko klidných domovů vykukuje nejedno trauma. Tahle túra není ani zdaleka tak rošťácká, ale má v sobě onu nehmatnou esenci dospívání, kdy kluci ještě dokáží čelit velkému světu s jistou naivitou a idealismem, ale temnější chapadla dospěláckých problémů už po nich šmátrají. Melancholický snímek a jednu z anglosaských rodinných klasik režíroval žánrový všeuměl Rob Reiner – a podívat byste se na ni měli nejen kvůli geniální historce o soutěži v pojídání koláčů.

Knoflíková válka (1962)

Když chce někdo v tomhle žánru natočit klasiku, nepotřebuje k tomu mimozemšťany, pirátské lodě, velká tajemství nebo bandu zrůd. Stačí mu dvě party kluků ze znepřátelených vesnic a schopnost vybalancovat humor, sociální kritiku i vážnější témata. V Knoflíkové válce se tohle všechno povedlo a film je i po skoro padesáti letech stále kouzelná podívaná, před níž musí smeknout i ten největší cynik. Typově dokonale vybraní dětští hrdinové správně zlobí, sbírají jako trofeje knoflíky svých soupeřů, budují bunkry, rvou se a s jen zdánlivě směšnou dětskou hrdostí snášejí výprasky od rodičů i pětky ve škole. Knoflíková válka je naprosto obyčejný příběh o dětech a jejich radostech i problémech. U málokterého filmu však budete mít tak intenzivní pocit, že to vlastně v té době, kdy písemka z přírodopisu nebo poznámka od té krávy matikářky znamenaly zásadní životním problém, bylo docela dost fajn.

Mikulášovy patálie (2009) 

Tohle jsou alespoň výrostci! Prožili toho požehnaně, protože literát Jean-Jacques Sempé je obdařil spoustou zábavných historek, díky nimž se staly Mikulášovy patálie jednou z nejoblíbenějších dětských knižních sérií. A není to tak dávno, co se přelily z originálně vyprávěné a hravě nakreslené formy i na celuloid, do rozverného, vtipného a velmi něžného celovečeráku. Francouzská škola tu ze sebe vydala to nejlepší, protože přítmí kinosálů rozjasnilo poetické retro plné klučičích lumpáren. Rozhodně je neměl na starosti jen Mikuláš, jelikož Vendelín, Celestýn, Kryšpín, Albín nebo Viktorín nemohli u žádné nezbednosti chybět. Kdo neviděl jejich vylomeniny, ať tenhle dluh splatí. Nebude litovat!

Cesta do pravěku (1955)

Jdeme domů. A do pravěku. Tahle parta to měla trochu složitější. Přestože šlo o ústřední postavy fantastické výpravy do minulosti, za tahouny tu jsou hlavně prehistorické obludy a um trikařů. Klasika režiséra Karla Zemana je totiž nevídanou ukázkou možností kinematografie, tak trochu atrakcí a tak trochu show-reelem dovedností šikovných českých ručiček, v němž musí nutně lidské charaktery ustupovat do pozadí a přenechávat prostor ještěrkám (poznal to koneckonců sám Spielberg v rovněž skvěle odvyprávěném Jurském parku). Tahle parta každopádně měla hned na začátku obrovské štěstí, protože se před ní díky jedné jednoduché scenáristické kličce rozvinuly zážitky, o nichž sní každý klučina do dvanácti let věku. Tyranosaurus, stegosaurus, pterodaktylové, mamuti… Není divu, že pánové civěli s otevřenou pusou. My civíme dodnes.

Záhada hlavolamu (seriál 1969, film 1993)

Asi byste u nás jen těžko hledali člověka, jenž by nikdy neslyšel o Mirku Dušínovi, Jarkovi Metelkovi, Jindrovi Hojerovi, Červenáčkovi a Rychlonožkovi. Na příbězích téhle pětice vyrůstaly celé generace a i když dnes jejich správňáckost může působit trochu směšně, pořád dokáží oslovit spoustu děcek a klidně i dospělých. V roce 1969 se klub Rychlých šípů objevil v seriálu Záhada hlavolamu a i přes své stáří, černobílý obraz a nereálné množství kladných vlastností u hrdinů jde stále o vynikající práci, u které se i dnešní děti mohou skvěle bavit a příjemně bát. Výpravy do zapadlých uliček, temných sklepů a mezi armádu nepřátelsky naladěných Vontů se neokoukají. Záhada hlavolamu, ať už literární nebo seriálová, má v sobě dostatek napětí, tajemství i poctivého dobrodružství, že jednoduše i dnes funguje stejně dobře jako tehdy. A bude fungovat i v letech příštích. Filmová verze z roku 1993 se sice už tolik nepovedla, pořád bychom ale byli ochotni obětovat vzdálenější příbuzné za to, kdyby se podobné věci točily místo nové Saxány.

Páni kluci (1975)

Tom Sawyer a Huck Finn sice nejsou hrdinové z Čech, ale to vůbec nevadí. Nenávist ke škole, celodenní flákání, útěky před přespříliš starostlivými příbuznými, otravní rozmazlení bonzáci, kteří si přímo říkají o nějakou tu rošťárnu, první dětské lásky a podobné věci jsou přeci univerzální témata. Hrdinové Marka Twaina se sice tentokrát jmenují Tomáš a Hubert, avšak to vám nejspíš při sledování Pánů kluků bude úplně jedno. Důležité je, že největší česká expertka na dětské filmy Věra Plívová-Šimková natočila upřímnou, zábavnou a sympaticky rošťáckou podívanou. Že k ní Petr Hapka složil skvělou hudbu a Václav Neckář legendární písničku, že všichni dospělí i dětští herci jsou bez výjimky boží a že se na to člověk rád podívá kdykoliv znovu, ať už chodí na základku, nebo vstává každý den v šest do práce. Proč tohle sakra neumíme natočit dneska?

...a jeden domácí seriálový dodatek...

Bylo nás pět (1994)

Nejlepší parťáci na domácí půdě. Zdánlivě obyčejný počin České televize se vyrýsoval v jeden ze tří top seriálů porevoluční éry a už jednoznačnou televizní klasiku. Svěží poláčkovská adaptace se Karlu Smyczkovi a spol. tak povedla, že jsme museli svého času věnovat i důkladný zápis v naší databázi - pojďte sem.

Trefili jsme se do vašich favoritů, nebo byste radši patřili do jiné klučičí party? Svěřte se nám v diskuzi!