Nejočekávanější. Nejutajovanější. Dost možná nejdražší. Trikově nejvypiplanější. Nebyl by to James Cameron, aby svým projektem automaticky nepřitahoval příval superlativů. Snad pokaždé se mu podařilo z takové situace vybruslit za potlesku diváků a uznalého pokyvování kritiků. Nikdy ovšem nešponoval očekávání tak vysoko jako u ambiciózní sci-fi Avatar. Ale proč si klást malé výzvy…

Odkládaný návrat z Titanicu

Plnění té současné, dost možná největší v kariéře, se odpočítává zhruba od 23. března 1998. James Cameron tehdy zvedl nad hlavu jednoho z jedenácti Oscarů pro Titanic a prohlásil se za krále světa. Toho dne mu zeměkoule opravdu ležela u nohou. Předražený parníkový opus totiž úspěšně dorazil do přístavu a po všech stránkách oslnil. Teenageři se sice posmívali svým ubrečeným spolužačkám a intelektuálové ohrnovali nos nad tou monumentální mašinou na peníze, ale na Cameronově radosti to ubrat nemohlo - jeho vysněný projekt byl dle všech objektivních ukazatelů korunován na biják ze všech nejbijákovatější. Za takové konstelace se Cameron směl prohlásit za krále světové kinematografie, aniž by mu někdo takovou velkohubost mohl omlátit o hlavu.

Jenže král nakonec vždycky padne. Dřív nebo později. James Cameron den, kdy se tak možná stane, odložil skoro o jedenáct let. Po brutálním úspěchu Titanicu prchl do ústraní a tam jako filmový kutil s neomezenými finančními prostředky ukájel své technicistní já. Dlouhé měsíce jsme Camerona vídávali jen v batiskafech při natáčení podvodních dokumentů, získávali jsme kusé informace, z nichž bylo zřejmé, že jej pokrok v oblasti 3-D kamer a digitálních technologií rajcuje víc než nějaký Terminátor 3. Jen tahle pasáž kariéry Železného Jima by vydala na vlastní článek, a to ji nelemují hity jako Terminátor 2, Propast nebo Vetřelci (asi se ho okolo premiéry Avataru i dočkáte, žádné strachy). Pro obyčejného filmového fanouška je mnohem podstatnější, že jednoho obzvláště slunečného dne se Cameron rozhodl pro návrat do první linie, ve snaze potvrdit své výlučné postavení.

A tak se zjevil onen dychtivě očekávaný projekt jménem… ehm, Battle Angel Alita. Sci-fi adaptace mangy, která si okamžitě přivlastnila nálepku „technologicky revoluční“, už měla mít v těchto dnech dávno po premiéře. Ovšem ještě v preprodukční fázi narazila na úskalí toho, co ji mělo přinést slávu – pokrok ještě „nebyl natolik pokročen“, a tak Cameron přesedlal na projekt, jenž se měl původně dočkat realizace až po Alitě. Pro léto 2009 se začal připravovat Avatar.

V zajetí marketingu 

Sci-fi odehrávající se na vzdáleném měsíci jménem Pandora dorazí do multiplexů celou dekádu po Titanicu, což je doba, za kterou se kinematografie zásadně proměnila. Mohli bychom teď dlouho vypočítávat jednotlivosti. Mohli bychom si vzpomenout na Jana Svěráka a jeho poznámku, že když rok netočí, chtě nechtě z řemesla trochu vypadne. Mohli bychom se i znejistěně zamýšlet nad tím, jestli je možné páchat mnohaleté pauzy jako Terrence Malick nebo Miloš Forman, a i přesto udávat trendy v tak bouřlivě se vyvíjející sféře, jakou je digitální kinematografie. Nedobrali bychom se ale ničeho konkrétního.

Je-li řeč o pokroku, má cenu ji vést hlavně v souvislosti s vývojem marketingu. Avatar totiž právě v těchto týdnech a měsících jasně obnažuje, jakým způsobem se propagační taktiky proměnily, jak za oněch jedenáct let zbytnělo PR a jak moc nástup internetu zesílil hlad po informacích. Lid na síti baží po libovolném náznaku relevantní novinky, bere za vděk každým concept-artem, rozmazanou fotkou i ukázkou natočenou v kině pomocí kamery zastrčené do baťohu, na nějž nic netušící soused ještě drobí popcorn. Jakákoliv fotka ze zákulisí se stává vděčným soustem s potenciálem exkluzivity. A protože se v tomhle kvaltujícím prostředí počítá každá minuta (stará informace rovná se bezcenná informace), vzniká nám mohutná poptávka po čemkoliv, co se jen může dotýkat velkých hollywoodských blockbusterů (a nejen jich).

Studia hladové chřtány internetu navíc čile živí a postupně předhazují v podstatě vše od prvních návrhů až po víceminutové „všeshrnující“ trailery (podrobně to rozebíráme v FMku, které snad brzy vyleze na povrch). Divák se vytrvale sytí, zájem médii se tlačí k maximálním hodnotám a studia se předhánějí v tom, kdo urve víc prostoru, víc palcových titulků a víc šumu na internetu. Když se daří a nic se neporouchá, sypou se ve velkém dolary.

Politika marketingového trumfování, jehož nejdrsnější ukázku jste mohli pocítit o minulém víkendu v rámci ozvěn z Comic-Conu, úspěšně zabírá a žene o prvních víkendech do kin čím dál tím větší davy. A v téhle situaci přichází Avatar, dávno avizovaný třistamilionový kolos, jenž si šlechtí auru přelomové podívané, a přesto zatím nedovolil utrousit byť jen jedinou pořádnou fotku, natož nějaký konkrétnější klip nebo trailer?! Před pár měsíci bychom si pomysleli, že se lidé okolo Jamese Camerona zbláznili, dnešní situace je ale přesně opačná.

Tichá voda boří břehy 

Už nikdy se nedozvíme, jestli tahle tajnůstkářská taktika byla jen ctností z nouze, nebo dokonale promyšlenou kampaní. Koneckonců už na jaře šířily hollywoodské tamtamy zvěsti o tom, že Cameron osobně zamítl osm různých upoutávek, a proto se teď čeká, co bude dál (některé americké weby tuhle poznámku úspěšně zkomolily do novinky „Cameron prohlásil, že nás čeká nás ještě osm trailerů“, kterýžto omyl převzaly i stovky dalších webů ze zbytku světa – u nás jste si ale mohli přečíst správnou verzi). A zhruba v téhle době začalo ono „informační vakuum“ generovat zhruba totéž, co jindy vyvolávají supernákladné kampaně.

O Avataru se začalo napjatě štěbetat na fórech, diskutéři čile poměřovali, jestli jsou jejich nulové informace lepší než nulové informace jiných debatérů, a pachtili se po každém náznaku něčeho hmatatelnějšího. Což je situace, která s rostoucí intenzitou trvá dodnes. Týmu okolo Jamese Camerona se daří i tuhle samonosnou šeptandu stupňovat, až se zdá, že se zimní sezóna opravdu nerovná ničemu jinému než Avataru.

Jak je to možné? Faktorů je několik a zhusta byly naťukávány výše. Nadupanosti Cameronovy filmografie se těžko konkuruje, diváci nad dvacet let jej navíc mají v hlavě navždy zafixovaného nejen jako perfekcionistického inovátora technologií, ale hlavně jako precizního vypravěče a filmaře, který dokázal skoro pokaždé oslnit. Cameronovy projekty vždy plnily roli strhující reklamy na kina, na velké plátno a maximálně kvalitní zvuk. Řekne-li proto tenhle pán, že změní možnosti trikových technologií, že nás pozve do omamně krásného světa kdesi v hloubi vesmíru a zanese do něj stvoření, jež si s digitální vyspělostí Gluma v klidu vytřou své velké modré půlky, pak se to nedá brát na lehkou váhu. Cameron není jako melhubové Eli Roth, Quentin Tarantino nebo Rob Cohen. Jeho slovo – i když zahrnuje zatím jen sliby – má váhu. A zdá se, že i pro diváky, kteří si nepouští oba Terminátory dvakrát do roka (ano, i tací existují).

Avatar navíc úspěšně vystoupil z davu a odlišil se. Odlišit se znamená zaujmout. A zaujmout rovná se v tomhle případě šponovat očekávání výš a výš. Stará poučka říká, že hrozba je v hororech a thrillerech tím působivější a přitažlivější, čím méně z ní vidíme. Na podobném principu vlastně zatím funguje celý humbuk okolo Avataru. Jen něco tušíme, dostáváme indicie, tvůrci upouští rámcové informace, zkrátka ta velká filmová potvora se zatím jen schovává ve stínech a my ji o to víc chceme vidět. Pak možná bublina splaskne a mánie opadne. Zatím se ovšem Cameronovi daří haló přiživovat skrze uzavřené projekce zhruba dvacetiminutových ukázek, které ve prospěch Avataru verbují lidi z průmyslu, blogery a novináře. Od nich se pak šíří víceméně jednohlasně nadšené reakce, které dávají nahypeované šuškandě reálnou oporu, když opakují, že 1) film opravdu existuje a že 2) CGI vskutku dosáhlo nevídané úrovně.

Avatar Day: Den zúčtování 

Samozřejmě můžeme fantazírovat, jak by to s Avatarem dopadlo, pokud by svou tajnůstkářskou taktiku dotáhl k dokonalosti a neprozrdail nic až do prosincové premiéry. Fungoval by výsledek tak skvěle jako u Monstra (v originále nazvaného „Jetelové pole“) nebo by se Foxové chytali za hlavu, že se jim podařilo ukutit nejprodělečnější marketingový experiment v dějinách? Dozvěděli by se o filmu i „běžní smrtelníci“? Dolezl by hype i za vašimi rodiči, kteří sice uznávají Terminátora, ale internetová přípojka je pořád děsí?

Odpověď si musíme domyslet sami, protože bariéru mlčení Cameron rozčísne „už“ v pátek 21. srpna, v tzv. Avatar Day, kdy má být po celém světě zdarma promítáno patnáct minut filmu v plnohodnotné 3-D verzi. Cameron tak chce podle svých slov nejen originálně zpropagovat film, ale i technologii samotnou, tak aby se i onen modelový běžný divák mohl dozvědět, že v jeho sousedství stojí nejen asijské bistro, zastavárna, radnice a hokejová hala, ale i 3-D kino. Teď ochutná jeho možnosti zadarmo, o čtvrt roku později snad rád zaplatí za vstupenky pro celou famílii.

Neotřelá propagační taktika určitě půjde Avataru k duhu, ostatně jaký film by se nechtěl stát zosobněním nové technologie. Studio a Cameron samotný si nicméně musí být jistí, že jejich produkt zvládne urvat koule i bez burácivého trailerového střihu (s ním bychom po patnácti minutách viděli celý film) a že Avatar zásadně neutrpí „ztrátou svého tajemství“ (na netu se nicméně má zjevit i regulérní trailer). V souvislosti s tím jsem zvědav, kolik se najde diváků, kteří si radši počkají až na plnou celovečerní verzi, tak aby bylo jejich překvapení absolutní. Čtyři měsíce, to už se dá vydržet. Situace, kdy vstupujete do sálu málem jako tabula rasa, by se právě v případě Avataru mohla náramně vyplatit.

Dvě rasy, dva národy, jeden Sam

Kvůli snaze prozrazovat co nejméně se i tenhle text až doteď vyhýbal podrobnostem o ději. Kdo se jim chce vyhnout, může zavřít laptop a mazat na Piráty na vlnách a tam ze sebe smýt pocit, že o filmu už teď ví víc, než by si přál. Pro ostatní si shrňme to, co se obecně ví, tedy premisu a lehce spoileroidní (a slovem spoiler posléze i označenou) synopsi.

Avatar se žánrově profiluje jako spektakulární sci-fi, jejímž hlavní hrdinou je bývalý mariňák Jake Sully. Nehraje ho Arnold Schwarzenegger, ale čerstvá herecká supernova s podobně cool jménem – Sam Worthington, představitel Marcuse Wrighta ze čtverky Terminátora a Persea z právě natáčeného updateu Souboje titánů. Nečeká jej jednoduchá úloha. Podle jednoho z Cameronových výroků má být Worthington v každé scéně filmu, jeho Jake Sully je přitom po zranění během vojenské služby v námořnictvu od pasu dolů ochrnutý a odkázaný na invalidní vozík.

I proto po letech přijímá nabídku odletět ze Země a zúčastnit se na vzdáleném měsíci Pandora polovojenského programu AVATAR, v rámci něhož dostane nové tělo. Tedy, tělo… řekněme spíše obří namodralá schránka poloorganického původu (je naklonována z DNA Na’vi - viz níže - a člověka), na níž se člověk mozkem napojí a tím vlastně „získá“ místo svého obyčejného lidského těla tělo jiné (větší, lepší), které mu umožňuje jakousi alternativní existenci. Avataři mají být mnohonásobně vyspělejší než pouhá schránka, mají umožnit extenzi lidské mysli a těla, díky čemuž se před Cameronem otevírá i nějaká ta filosoficky nosná plocha.

Lidé si ale přivezou i jinou techniku, různá hejblátka, vrtáky, obří robotické bojové mašiny i nakladače. Člověku se hned vybaví Ripleyová na konci Vetřelců, ale věřte, že její žlutý stroj byl opravdu jen legračním mechanickým pomocníkem, který by tahle technika okamžitě rozsekala. Poznáte to i z hraček.

Samozřejmě se tím nabízí i spousta možností, jak se domáknout velkolepé podívané… Avatarem „upgradeovaný“ Jake se bude moct procházet po Pandoře. Člověk by v její atmosféře nepřežil, kytičkám se v tomhle ekosystému ale daří velmi dobře. Čeká na nás džungle hustší než v King Kongovi, stromy vyšší než na zahrádce Přemka Podlahy a všude neuvěřitelní živočichové, o nichž nám v přírodopisu zapomněli povykládat. Něco mi říká, že se ven mimo základnu, tedy přímo do divoké vegetace, podíváme až po několika minutách filmu, tak aby si Cameron akurátně načasoval první scénu, u které divákům má spadnout čelist. Na brontosaury jsme si v Jurském parku taky museli chvíli počkat, až po prvním „okamžiku ohromení“ začaly přerostlé ještěrky lítat bez omezení po plátně.

Na Pandoře nezahustí atmosféru tyranosauři, ale mystické čtyřmetrové bytosti zvané Na’vi (snad to do češtiny nepřeloží jako Ná’mořnýcy), jejichž domodra zbarvená tělesná schránka částečně kamufluje, že jde o humanoidy, pravděpodobně mnohem vyspělejší „potomky“ lidské rasy. Tahle spanilá stvoření žijí na Pandoře v harmonickém sepětí s přírodou, takže když si to najednou přirazí lidé a začnou pomocí těžké techniky tahat z panenského prostředí cenné suroviny, není nálada Na’vi zrovna přívětivá.

(SPOILER, byť v podstatě předvídatelný a vyplývající ze synopse) Problém Jakea spočívá v tom, že se do jedné z Na’vi zamiluje. Jeho vyvolená se jmenuje Neytiri a fyziognomií vám určitě připomene Uhuru z nové verze Star Treku, jak by ne, když ji před zeleným plátnem předehrávala Zoe Saldana. Cameron trvá na dokonalé technologii právě kvůli tomu, aby osudová lovestory Neytiri a Jakea naplno vyzněla, aby milostné hrátky mezi „čtyřmetrovými modrými špagetami“ strhly stejně jako techtle mechtle Rose a Jacka z Titanicu. Případná soulož bude jistě zajímavá.

Jenže po ní přijde válka, kterou Cameron slibuje roztáhnout do dosud nepředstavitelné monumentálnosti. Na jedné straně zlí, hamižní a dobyvační lidé, kterým ale z logických důvodů vždycky budeme trochu fandit, na té druhé půvabné bytosti Na’vi. Ať prohraje kdokoliv, popcornožrouti by měli vyhrát. S láskou už to bude těžší, protože v takhle archetypálně rozehraných příbězích se romantice nikdy moc nedařilo. Díky ní a díky tomu, že Jake patří do obou znesvářených světů zároveň, snad není třeba dál osvětlovat, proč je Avatar přezdíván na sci-fi verzi Pocahontas nebo vesmírný Tanec s vlky. (KONEC případného SPOILERU, další podrobnosti prozrazovat nebudeme)

Takto narýsovaná synopse sama o sobě neoslní. Avatar se ale bude tlačit přes tříhodinovou stopáž, a tak má Cameron nejspíš hodně (snad… doufejme…) materiálu na vystýlání příběhu. Dočkat se jen dlouhého defilé potvůrek ve stylu Jacksonova King Konga, to by mohlo pár lidí zamrzet. Všechny případné povzdechy ale má zrelativizovat vizuální úroveň Cameronovy novinky, která má redefinovat naše představy o fotorealisticky renderovaných prostředích a postavách, i o schopnosti využít 3-D formát v rámci vyprávění (a nezredukovat jej na připitomělou atrakci, kvůli které musí každou chvíli něco vyčuhovat nebo vyskakovat z plátna).

Piplat se bude i zvuk, jenže veškeré spekulace v tomhle směru brzdí jistota českého dabingu. Jan Maxián a Vojta Kotek nikdy nespí a domácí dabingová škola nám v posledních letech uštědřila hned několik pořádných kopanců. Foxové však mají v plánu vykovat z Avataru nové Star Wars a jako takový jej tedy míní prodávat celým rodinám, které bez dabingu prostě lístek nekoupí.

I slibovaná velká řež bude v PG-13 a v takové formě, aby z ní děti neměly noční můry. Cameron bude navíc milostné a válečné výjevy (v nichž se objeví i Sigourney Weaver, drsná vojanda Michelle Rodriguez a záporácký velitel Quaritch v podání Stephena Langa) prokládat humorem, takže pokud jste ochotni přimluvit se za neúčast nějakého nového Jar-Jara Binkse malou modlitbou, právě teď je ten čas. Můžeme litovat, že Cameron nebude ve velkém navazovat na nekompromisně militaristické pojetí Vetřelců, na druhou stranu se tím před námi otevírá možnost dalších dílů, o nichž se už teď hojně spekuluje. Pouštět se ovšem do úvah o komplexní vesmírné sáze ještě před prvním oficiálním obrázkem, to by už zavánělo ztrátou soudnosti. Jen pěkně postupně…

To be continued... 

Avatar rovná se velké cíle, velké sliby, velká očekávání. Všechno, co se podařilo tak specifickým způsobem vyhypeovat, se může proměnit ve velkou deziluzi už 21. srpna. Mnohem příjemnější by bylo z tohohle opojného pocitu natěšení nikdy nevystřízlivět. S Železným Jimem máme šanci.